Pozdrav s přáním z Moravy na Slovensko

„Písní všechno vypovíme, píseň všechno vypoví…“

Zpěv patří mezi múzické činnosti, přináší potěšení jak interpretům, tak vnímajícímu posluchači, pro něhož je zdrojem uměleckého zážitku. Píseň doprovází člověka po celý život – od raného mládí až do stáří. Vypovídá o radostech i bolestech,  učí vnímat krásy přírody, buduje vztah k vlasti, oslavuje nejvznešenější cit, jímž je láska. A když se k jednomu hlasu přidá další a další, pak vzniká nádherný souzvuk, jenž  lahodí uchu naslouchajícího. Aby opravdu vše mohla píseň vypovědět a aby se dotkla srdce vnímajího jedince, není až tak snadné. Kázeň, píle, osobní zaujetí, trpělivost, ochota obětovat volný čas jsou vedle hudebního nadání každého člena základem úspěchu sborového zpěvu, v němž melodická linka spolu s harmonií nádherně umocňují vznešená slova básníků. Ševelí jako vánek, dokáže i burácet. Kultivuje posluchače a vede  je k rozpoznání skutečných životních hodnot – dobra, pravdy a krásy. A to vše pod rukama citlivých dirigentů, kteří interpretovaným sborovým skladbám dávají duši. 

To plně platí pro přátelská, vpravdě bratrská umělecká tělesa – Pěvecké sdružení moravských učitelů (PSMU) i v letošním roce jubilujícího Speváckeho zboru slovenských učiteľov (SZSU). Oba sbory mají dlouholetou tradici – z pohledu dnešního člověka jsou věkovité. V letošním roce 2021 PSMU vstupuje do 118. koncertní sezóny a jeho mladší bratr SZSU si připomíná spolu s širokou slovenskou uměleckou i občanskou veřejností své kulaté jubileum – 100 let od svého založení. Je obdivuhodné, že oba přední sbory – z Moravy i ze Slovenska – nadále udržují vysokou úroveň sborového zpívání s mladickým entuziasmem jak na domácích, tak i zahraničních koncertních pódiích, získávají uznání v mezinárodních přehlídkách a soutěžích, úspěšně prezentují kulturu svého národa.

Je třeba připomenout, že od počátku spojovala členskou základnu obou sborů učitelská profese. Jak tedy nevzpomenout všech kantorů i z dávných dob, kteří byli ve městech i v nejzapadlejších vesničkách nositeli kultury, vzdělanosti, kteří rozvíjeli hudebnost dětí a mládeže, vedli místní pěvecké sbory i menší hudební tělesa, byli varhaníky. Naplňovali tak plně význam slova označujícího svou profesi – kantor (od cantare – zpívat). 

Umělecká činnost PSMU byla rozhodující pro založení obdobného kvalitního uměleckého tělesa na Slovensku. PSMU v r. 1903 založil v Kroměříži prof. Ferdinand Vach z absolventů  tamního učitelského ústavu. Po úspěšném červencovém koncertu v sále Nadsklepí bylo rozhodnuto nadále pokračovat, což znamenalo sjíždět se ke zkouškám a koncertům z různých míst celé Moravy. Mezi klíčové události patří setkání s Leošem Janáčkem, který v r. 1904 se zúčastnil koncertu PSMU ve Veselí nad Moravou, stal se velkým jeho obdivovatelem a osobním přítelem Vachovým. Janáček rostl se Sdružením a Sdružení s Janáčkem, o čemž svědčí náročné kompozice na texty Petra Bezruče – Kantor Halfar, Maryčka Magdónova, později též Potulný šílenec na slova Thákurova věnované a interpretované Moravskými učiteli. Brzy po svém založení PSMU koncertovalo v zahraničí. Překonalo i období 1. světové války, která zdecimovala členskou základnu, i když ani v těchto časech Moravští nepřestávali zpívat. Po vzniku samostatné Československé republiky se členská základna stabilizovala. V historických análech SZSU můžeme objevit zprávu o zájezdu učitelů Trenčianské župy v r. 1920 do Prahy, kde PSMU uspořádalo koncert a jejich dirigent Vach vedl nostrifikační zkoušky. Přítomní hosté ze Slovenska byli natolik nadšeni, že je to pak motivovalo k založení obdobného sboru na Slovensku. V témže roce PSMU vystoupilo 7. 11. 1920 v Trenčíně. Vznikl přípravný výbor a o řízení byl požádán uznávaný bratislavský hudební pedagog Miloš Ruppeldt, který nabídku přijal a začal s budovanou členskou základnou zkoušet. A to byl počátek celoslovenského, národního, mužského, učitelského a reprezentačního pěveckého tělesa, jež bylo oficiálně založeno 2. 3. 1921. SZSU poprvé v Čechách vystoupilo na koncertech v Praze a Pardubicích v r. 1926.

Nabízí se otázka, co všechno dále spojuje oba pěvecké sbory? Na prvém místě je to skvělé umělecké vedení, které zaručuje byť  – v amatérských podmínkách – skutečně profesionální výkon. Jak nevzpomenout dirigenty PSMU – Ferdinanda Vacha, Jana Šoupala, Antonína Tučapského, Oldřicha Halmy, Lubomíra Mátla, který zesnul v nedožitých 80 letech 9. 8. 2020, i současného dirigenta Jiřího Šimáčka – i dirigenty SZSU Miloše Ruppeldta, Jána Cikkera, Jána Strelca, Jána Valacha, Juraje Haluzického, Petra Hradila i současného dirigenta Štefana Sedlického.

Také sborový repertoár – v případě PSMU jsou to sborové skladby Eugena Suchoně, Alexandra Moyzesa, Luboše Bernáta, úpravy slovenských lidových písní,  SZSU zase představuje díla českých skladatelů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Josefa Bohuslava Foerstra i úpravy českých a moravských lidových písní.

Oba sbory sledují uměleckou činnost bratrských partnerů a radují se z možnosti společného setkávání, která se významně rozvinula po skončení 2. světové války a mnohá mají reciproční  charakter. Moravští učitelé vždy s vděčností přijímali pozvání do Domova Speváckeho zboru slovenských učiteľov v Trenčinských Teplicích, který se mnohokráte stal místem prázdninových zkoušek i krásných setkání s partnerským sborem Slovenských učiteľov. Oba sbory úspěšně prezentovaly domácí sborovou kulturu na mezinárodním festivalu pěveckých sborů v estonském Tallinu v r. 1995. Spolupráce obou sborů dává možnost společně koncertovat a přátelsky se setkávat jak v Čechách a na Moravě, tak i na Slovensku. Všechno zde vyjmenovat nelzet, nicméně mnohá vystoupení nám utkvěla v paměti. Jako např. při oslavách 30. výročí založení SZSU v r. 1951, v letním čase r. 1979 v nádherném koloritu historické Levoče, následně pak na Moravě v témže roce i v r. 1984, v r. 1993 pak společné vystoupení v kostele sv. Hedviky v Opavě a samostatné vystoupení SZSU při mši sv. v katedrále Božského Spasitele v Ostravě. Nezapomenutelnou byla účast na žilinském festivalu Voce Magna v r. 2015 a společná interpretace vynikající kompozice Luboše Bernáta Tretia kniha Žalmov za skvělého řízení uměleckého vedoucího SZSU Štefana Sedlického. Tuto kompozici přijalo PSMU do svého repertoáru a za autorovy účasti skladba poprvé zazněla na lednovém koncertě v Ostravě r. 2016. Poslední vzájemné setkání obou spřátelených sborů se uskutečnilo v závěru roku 2019 v Orlové a v Českém Těšíně.

A co ještě spojuje oba sbory – PSMU i SZSU? Je to vzájemné přátelství mezi oběma uměleckými tělesy i přátelství mezi jednotlivými členy našich uměleckých kolektivů. Jsme vzdáleni, ale víme o sobě, a to je dobře. Ctíme a rozvíjíme tradici našich otců zakladatelů. Jsme sice v daném čase omezeni covidovou pandemií, ale věříme v návrat času, který umožní opět zpívat pro naše potěšení i pro radost našich posluchačů. Obě tělesa ve své historii prožila chvíle vzletu i pádu, čas války i diktátu moci. A obstála. 

Když se českému básníku Františku Halasovi v kruté době r. 1942 narodil syn, napsal báseň Ladění – narození dítěte se jménem František jej naladilo ke vzpomínkám, dalo mu novou nadějeplnou sílu, což vyjádřil těmito slovy: „Ladičkou toho jména dávné se vrátilo, co do tmy zatlačeno. Buď pochváleno jméno. I kdyby na sůl nebylo, zahálet báseň nemá. Zpívat se musí.

A proto, vážení přátelé,  i v dalších letech tedy zpívejte v radosti i pro radost! Na mnoha léta!

                                                                                                Zdeněk Kovalčík

 

Za Pěvecké sdružení moravských učitelů bratrskému Speváckemu zboru slovenských učiteľov tisknou na dálku pravici s přáním uměleckých úspěchů a vyslovují také přání další plodné vzájemné spolupráce

 

    Jiří Šimáček, dirigent            Rostislav Ekl, předseda           Tomáš Navrátil, tajemník